Když na konci španělské občanské války ustupují republikánské oddíly k francouzské hranici, rozhodnou se zastřelit skupinu frankistických zajatců. Mezi nimi je i Rafael Sánchez Mazas, ideolog a propagátor falangy, tvůrce jejího hesla“ Vzhůru Španělsko!“, hymny strany a jejího symbolu. Nehrdinskému intelektuálovi se podaří ve zmatku popravy uniknout, ale vzápětí ho při pátrání najde anonymní republikánský voják. Chvíli ho má na mušce, pak se beze slova otočí a odejde.
Na tuto skutečnou příhodu náhodou narazí protagonista Cercasovy knihy, novinář a neúspěšný spisovatel, který se rozhodne celou událost rekonstruovat a onoho anonymního vojáka nalézt. Při psaní svého „příběhu ze života“ narazí na celou řadu stále živých a bolestných otázek, i když občanská válka už je Španělům vzdálená skoro jako bitva u Salaminy: co je hrdinství, kdo a do jaké míry rozpoutal válečné běsnění, proč je nutné vracet se k minulým vinám a bránit se promlčení a lhostejnosti. „Slušný člověk není totéž co hrdina. Slušných lidí je spousta. Slušní lidi jsou ti, co v pravý čas umějí říct ne, kdežto hrdinů je moc málo. Já si myslím,že hrdinské chování skoro vždycky obnáší nějaký slepý, iracionální, pudový prvek, něco, co si ten člověk nosí hluboko v sobě a nemůže tomu uniknout. Kromě toho je možné být celý život slušný člověk, ale nejde pořád dělat jen samé vznešené věci, a proto se hrdinou dá být jen výjimečně, v jednu chvíli, nanejvýš po nějakou dobu inspirace anebo šílenství,“ říká Roberto Bolaňo, chilský spisovatel a jedna z mnoha skutečných postav knihy.