K tomu, aby se projevila nelidskost, jejímiž nejkřiklavějšími formami jsou válečné zločiny a masakry, stačí jen nerozpoznat ve druhém svého bližního. Tuto svou pracovní hypotézu o banalitě nelidskosti se autor snaží ověřit na příkladech od antických autorů přes Shakespearovy postavy či francouzskou revoluci po masakry 20. století. Zastává názor, že nelidskosti se nedopouští jen několik málo zrůdných jedinců, nýbrž ti nejobyčejnější lidé, pokud mají příležitost. Před našimi temnými stránkami nás ve svobodné demokratické společnosti uchrání jedině vzájemná tolerance pojatá jako sdílení odlišnosti.
Myslím, tedy čtu!
