Camryn Bennettová nikdy nebyla šťastnější. Pět měsíců poté, co náhodou potkala Andrewa Parrishe, ji požádal o ruku a zdá se, že před sebou mají jen krásné zítřky. Společné zítřky… A přesto jejich lásce zasadí osud tvrdý úder. Andrew nechápe, jak se to mohlo stát, ale je pevně rozhodnutý jít dál, a to i ve chvíli, kdy si uvědomí, že jeho cit ke Camryn v sobě ukrývá také moře bolesti a že přetvářka začíná být smrtelně nebezpečná. Je však pevně přesvědčený dokázat, že jejich láska je osudová a přežije cokoliv… Pokračování knihy Na hraně zapomnění o dvou mladých lidech, kteří lásku rozhodně nehledali. Ona si je však našla sama.
Ukázka z textu:
To přece ne…
Ruce se mi neovladatelně třásly. Ne, třáslo se mi celé tělo.
Natáhla jsem se k dávkovači mýdla, ale než jsem ho stačila použít, dolehlo to na mě s plnou vahou. Zkroutila jsem se prudkou bolestí a přidržela se okraje umývadla. Pak bolest pominula, ale… možná jsem jen paranoidní. Jo, to je ono. Paranoia. Už mě nic nebolelo, tak jsem přece v pořádku, ne?
Zhluboka jsem se nadechla a pak ještě několikrát, než jsem zvedla hlavu sklopenou mezi svěšená ramena a zadívala se na sebe do zrcadla. Setřela jsem si z obličeje pot i zbytky slz. Už se mi ulevilo natolik, až mi došlo, že stojím na veřejných toaletách bosá.
Dveře se otevřely a dovnitř vešla Natalie. „Hele, fakt ti nic není? Ne, zapomeň, že jsem se ptala, je jasný, že ti něco je, takže co přesně? Jdu hned zavolat Andrewovi.“
Zamířila z toalet pro mobil, ale já ji zarazila. „Nat, ne, počkej.“ „Sakra,“ zavrčela podrážděně. „Za šedesát vteřin volám Andrewovi, takže tolik času máš na vysvětlení.“
Vzdala jsem to, protože i když jsem tolik toužila uvěřit, že jsem pořádku, někde hluboko jsem věděla, že to není pravda.