Krvavé jahody popisují dojemný a drastický příběh mladé dívky z Brna zavlečené do sibiřských gulagů. František S. Kupka přesvědčivě zpracoval autentické svědectví paní Věry Sosnarové.
Co bude určující pro náš život, nikdo neví předem. Pro čtrnáctiletou Věru z Brna to byla skutečnost, že její matka je Ruska. Příběh začíná v květnových dnech, Věra s matkou a devítiletou setrou očekávají vysněný konec války. Bezprostředně po oslavách osvobození ruskou armádou jsou vtaženy do dobytčáků a odvezeny neznámo kam. Maminka odešla z Ruska v roce 1917 spolu s českými legionáři a komunistická moc takovou zradu neodpouští. Vlak míří na Sibiř, do gulagu v Archangelsku, Murmansku nebo na Kolymě, odváží také sudetské Němce a další emigranty. Čeká je otrocká práce, otřesné životné podmínky, špína a neustálý hlad, znásilňování žen a bití.
Věra a Naďa v gulagu přežívají jen díky neochvějné víře v návrat na Moravu. Nemají žádné doklady o své totožnosti a pro Sovětské úřady jsou jen přítěž a maximálně využitelná pracovní síla. Liknavost úřadů v Československu jim také nepomohla. Prožily takřka devatenáct let naplněných utrpením, než se jim s pomocí českých diplomatů podaří opustit brány gulagu. Ale doma je nečeká radostný osud. Je s nimi zacházeno jako s nepřáteli a ještě dlouhá léta žijí ve strachu a pod terorizujícím dohledem socialistických úřadů.
Věra je jméno naděje a jen ta jí pomohla přežít všechna příkoří a nespravedlnost, které se jí od života a lidí dostalo.