Doug Parker se stal vdovcem v devětadvaceti letech, což z něj na poklidném maloměstě udělalo celebritu. Téměř všichni obyvatelé úhledných bílých domů projevují zvědavost či sympatie, některé dámy dokonce nezřízenou vášeň. Ale Douga nic z toho nezajímá. Jednak se programově sžírá žalem, jednak má na starosti šestnáctiletého nevlastního syna Russe, který kdysi býval báječným klukem, ale teď se z něj stal chodící problém.
Kromě toho jsou zde i dvě Dougovy sestry: jeho rázné dvojče Claire, která nedávno opustila manžela a nastěhovala se k Dougovi domů, pevně odhodlána vytáhnout ho z alkoholové mlhy a hýčkaného žalu, ve kterém si její bratr nepochopitelně libuje. A konečně perfekcionalistka Debbie, které nestačí profesní úspěch, ale potřebuje mít dokonalý celý svůj život, a to za každou cenu. Neurotická matka a těžce nemocný otec představují třešničku na těžce stravitelném rodinném dortu.
Doug má pocit, jako by mu ten dort přistál přímo v obličeji. Pak ale začne stírat šlehačku z tváří, zvolna vystupuje ze stojatých vod samoty a s lehkou závratí se vrací do světa milostných schůzek a občasných erotických výbuchů. Jenomže to by nesměl být Doug, aby se zase všechno úplně nezvrhlo… Jak hovořit s vdovcem je zkrátka kniha o tom, jak najít cestu, i když nevíme, kam vlastně jdeme.
