Simona Monyová v knize Blonďatá stíhačka jako vždy s nadhledem a humorně popisuje touhu hlavní hrdinky po opětovné lásce.
Blonďatá stíhačka střídá partnery jako na běžícím páse, ale touha po tom Pravém ji neopouští. Naopak, ovládá ji stále víc. Přeje si mít nádhernou a harmonickou rodinu, srovnatelnou s rodinami ostatních žen, lhostejno zda kamarádek nebo sokyň.
Muž, který prošel životem stíhačky, dostane přiléhavou přezdívku, ovšem podle nějakého druhu opice. Jeden je gorila, druhý makak. Přesto podléhá znovu dalším nevhodným partnerům a příslibům sexu.
Každou kapitolu začíná vtipem o blondýnkách, který charakterizuje následující odstavce.
„Jdou dvě blondýnky tunelem, jedna uvidí zrcátko, zvedne ho, a říká: „Hele tu tvář znám, ale nemůžu si vzpomenout odkud…“
Druhá blondýnka jí zrcátko vezme a povídá: „Ukaž… Vždyť to jsem přece já!“