Po knize „Stín vítězství“ připravil Viktor Suvorov alší razantní odhalení paradoxů druhé světové války, obzvlášť ve fázi nacistického útoku na SSSR roku 1941. Spolu s maršálem Žukovem (kterého dříve sám hodnotil kladně odtud název knihy) se do ohniska autorovy palby dostávají další generálové, spisovatelé a novináři jak z období existence SSSR, tak i současného Ruska. Podrobným rozborem Žukovových pamětí dokazuje autor, že obsahují nejen neúnosné protimluvy, ale že v posmrtných vydáních jsou celé pasáže měněny v souladu s panujícím politickým názorem, a to až dodnes. Závěrem autor potvrzuje svůj názor, že SSSR vlastně druhou světovou válku nevyhrál, nýbrž v důsledku prohrál.
